Rakytník se řadí mezi nejcennější ovocné druhy, často bývá označován za ovocný druh třetího tisíciletí. Přesto stále patří mezi okrajové ovocné druhy a mnoho majitelů zahrad ho téměř nezná.
Charakteristika
Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) zařazujeme do skupiny méně známých ovocných druhů. Rakytník, podobně jako většina druhů z této skupiny, je pěstitelsky poměrně nenáročný. V závislosti na odrůdě vytváří keře dorůstající výšky 2,5–4m. Jeho zelené listy jsou tenké s charakteristickým stříbřitým leskem.
Většina odrůd rakytníku má trnové výhony, několik novějších odrůd se však již vyznačuje beztrnovými nebo jen jemně trnovými výhony. Rakytníky pocházejí z oblastí s tuhými a drsnými zimami. Nejsou proto náročné na výběr lokality a vhodnými pro jejich umístění se ukazují i chladnější okrajové oblasti.
Keře rakytníku velmi dobře snášejí znečištění ovzduší, díky čemuž se mohou bezproblémově pěstovat i ve znečištěných nebo rizikových lokalitách – například v blízkosti průmyslových parků nebo silnic.
Kdy rakytník sázet a kdy sbírat úrodu
Výsadba: březen – říjen
Kvetení: březen, duben
Sklizeň plodů: říjen, listopad
Výška růstu: do 4 m
Pěstování
Rakytník se prodává většinou v kontejnerované formě, proto je možná jeho celoroční výsadba, ale s výjimkou měsíců, během kterých je zamrzlá půda. Rakytníky vysazujte ve vzájemné vzdálenosti přibližně 2 – 2,5m. Při výsadbě využijte netkanou textilii, která zamezí růstu kořenových výmladků či plevele a sníží odpařování vody z půdy.
Jelikož jde o cizoopelivý druh, je důležité vysazovat samčí i samičí rostlinu. Opylovací potenciál samčích rostlin je poměrně vysoký – k jedné samčí rostlině můžete vysadit až 8 – 10 samičích rostlin. Rakytníku vyhovuje klasická zahradní půda. Má sice poměrně mělkou, ale široce rozloženou kořenovou soustavu, na které se nacházejí hlízotvorné bakterie vážící vzdušný dusík (podobně jako například u luštěnin).
