Byty v prvorepublikových budovách se vyznačují solidností a obvykle také vzdušnými místnostmi. Bohužel, současným potřebám takové bydlení odpovídá už jen málokdy. Příkladem úspěšné přeměny je malý byt v centru hlavního města, pod kterým je podepsána architektka Ivana Dombková.
Základní dispoziční schéma tvoří chodba, na jejímž koncích jsou dvě místnosti. V původním stavu tento úzký dlouhý trakt působil spíše depresivně. Nepomohlo ani okno do tichého dvora v menší místnosti, ani krásné okno do klidné ulice v hlavní místnosti bytu. Ty se ale staly základem budoucího svěžího řešení. Mimo to má být ještě jedno specifikum, a to onyx zakomponovaný podle přání klienta do řešení interiéru.
Ónyx se tak stal dominantou denní části bytu, která je podtržena jeho podsvícením. Svítící onyxová stěna a velké okno na protější straně prosvětlují poměrně hlubokou místnost, takže působí příjemně vzdušně. V tomto největším prostoru v bytě se propojuje jídelna s kuchyní, obývacím pokojem a pracovnou. Útulnost podtrhují použité pastelové odstíny, doplněné dřevem jako převládajícím materiálem.
Vnést maximum světla si klient přál také do koupelny, která se nachází uprostřed chodby, tedy v nejtemnějším středu celého traktu. Proto je laděna do světlých tónů a od ostatního prostoru je oddělena celoskleněnou příčkou z matného skla s integrovanými dveřmi. Na malou plochu koupelny se toho moc nevešlo, takže je zde jen tradiční vana a umyvadlo.
Skleněná příčka, tentokrát z čirého skla, je také na protilehlé stěně chodby, kde odděluje zádveří. V tomto případě plní příčka funkci estetického oddělení bytu od jakési provozní části s úklidovou komorou a úložným prostorem. Současně brání únikům tepla při otevření vstupních dveří, což je důležité vzhledem k propojení chodby s denní místností. Vstup do pokoje je bez dveří a na celou výšku místnosti, aby se co nejvíce světla z místnosti dostalo do chodby.
Na protější straně chodby vůči denní místnosti je ložnice. Od zbývajících prostor je oddělena zasklenými dveřmi z matného skla na celou výšku místnosti, které uživatelům ložnice zajišťují intimitu a současně opět prosvětlují chodbu. Kontinuitu řešení celého interiéru utváří dřevěné prvky, které jsou použity i v ložnici a které zde důmyslně vytváří dostatek úložného prostoru bez pocitu stísněnosti.
